Nic nemohu Ti dát – Ty, srdce moje,
víc nedoufej, a v tluku svém se ztiš!
Klid přej mé duši, rovy krášlí svoje,
na poslední též postavila kříž.
Tam kdosi drahý leží. Snítky chvoje
a imortely dávno uschly již...
pták nezpívá tu, ani včelí roje
sem nepřiletí. Svatá kolem tiš.
Klid přej mé duši. Bolest přetrpěla –
proč do života chceš ji volat zpět,
by trápila se, v novém žale chvěla?
Ty noci dlouhé byly, v kterých lkala...
Šla kolem Láska, začla sladce pět...
Mně pohřební jen píseň zazpívala.