Nic nechci víc, než umřít chtěla bych,
tam u moře být pochována,
a slyšet jeho šumný pláč a smích,
když nad ním bílá vzbouzejí se rána.
Když zoře v barvách skví se nádherných
a mha je z rosy jako z perel stkaná,
z vln slunce vstává, v zlatých paprscích
se hladina chví vánkem rozčechraná.
Tam bych si k spánku chtěla ulehnout,
své oči zavřít, zbavena všech pout,
a zkolébat se vůní mořských řas.
A moře slyšet hřmíti mocný hlas,
když o skály se vlny tříští v jeku –
tam spát bych klidně chtěla řadou věků!