Než bílé hvězdy uhasnou
na modrém nebi za svítání,
tvou drahou hlavu nešťastnou
bych vzíti chtěla do svých dlaní...
A jako tvoje matka kdys,
tak tiše hladit bledé čelo,
ten každý drahý zlíbat rys,
kde tolik vrásek vypučelo...
A vlasy tvé, kde napad’ sníh,
než slzy v zraku uhasnou...
A na ňadrech pak uspat svých
tvou drahou hlavu nešťastnou!