V té písni vroucí, jež v mé duši zvučí,
nech’ vyznívat noc nádhernou tu, skvoucí,
květ rudých růží v snícím sadu pučí
v té písni vroucí.
Slyš, vonným šerem slavík počal tlouci,
a bílá řeka monotonně hučí,
a v olších mušky svítí, zlatí brouci.
Noc do vod svála hvězdy nehasnoucí
a příroda si klesla do náručí –
Plod uzrává a klas se vlní dmoucí –
Mé srdce, ztiš se! Co Tě ještě mučí?
Nech’ vyznívat noc nádhernou tu, skvoucí,
v té písni vroucí!