Zas na hřbitově vchází večer vlahý
a širý vesmír plane v zlatohlavu
a zvony zvučí stověžaté Prahy,
tak jednotvárně šumí píseň splavů
na hřbitově.
Sní rovy tiše: mrtví všech tu stavů,
když jednou přešli hřbitovní ty prahy,
si klidně lehli, k hlavě dali hlavu.
Vše vzali s sebou: právo, moc i slávu,
jich naděje smrt sklála příliš záhy!
Prst dala jim a místo lauru – trávu
a přístav klidný otevřela, blahý,
na hřbitově.