Ani jsem tebe neměla ráda,
byl to jen kdosi drahý, leč cizí,
mladost tvá zašlá, duše tvá mladá,
a pro tu bilo srdce mé ryzí...
Cestou mou přešla vidina sladká,
nyní tam v mlhách šedivých mizí,
a v duši mojí pohádka krátká
na konci svém jen prázdný klas sklízí!
Sen byl to jenom a přelud pouhý,
nezbylo po něm jednoho květu,
hořkostí nemám z odváté touhy
a žádné přání po novém vznětu.
V sadě již listí se stromů padá,
byla to duše, mojí tak blízká!
Já jsem tě ani neměla ráda –
jen po té duši, po té se stýská!