Miluji Tvé dálky bílé, nedozírné,
obzory Tvé skvělé, průsvitné a krásné,
zrůžovělé, modré vody, vlny mírné,
krůpěje Tvé čisté jako křišťál jasné.
Tvoje prudké bouře, rudé blesky sirné,
západy, v nichž slunce v žhavé touze hasne,
Tvoje šerá Ticha, letní noci smírné,
nad jichž krásou hvězdnou lidské oko žasne.
V Tvojich širých dálkách leží nekonečnost,
hvězdný vesmír dřímá ve Tvých tichých vodách,
kde již staletími prošla celá věčnost.
A v tom velkém Tichu, nad křišťálnou hloubí,
opěvána věky písněmi a v ódách –
nesmrtelnost s věčnem s životem se snoubí.