Jak na oltáři modla plná zlata
v mé duši seděl Jsi jak na tom trůně,
a písní mých Tě oblétaly vůně
jak z kaditelnic myrrha rozehřatá.
Má víra v Tebe silná byla, svatá,
v mém oku zhlížel Jsi se na dně tůně,
jak paprsk slunce na té bledé luně
se na mé tváři zář Tvá skvěla zlatá.
Já zbožňovala Tebe. Zlatá modla
jen byla to, ne Bůh! Když zášť mne bodla
a zmije mne tu uštkla jedovatá,
jen prázdná modla zbyla na podstavci.
A mně je teď jak zbloudilému plavci –
loď jeho sudba potopila klatá.