Mně zdálo se, že kukačka kdes kuká,
mně dětských let to připomnělo chvíle,
zahradu naši, rozesněná luka
a na nich hvězdy parnasií bílé.
A mezi lány alej třešní snivou
a trsy ostružin, jež v slunci zrály,
a píseň zvonů dojemnou a tklivou,
zpěv skřivanů a drozdů sladké škály.
Zřím rodný dům, jak do květů se tulí
malv růžových – a růže žhavě planou,
šeříky modré, věnce aurikulí,
v sad plaše vcházím otevřenou branou.
Tam v osvětlené síni píseň zvučí,
kdos měkkou rukou na klavíru hraje –
ta melodie duši moji mučí –
a kouzlí květy odkvetlého máje.
Zřím opět milé, předrahé ty hlavy,
a drahé ruce jakby žehnaly mi...
A oči kynou – úsměv na rtech plavý,
jak na cestu mi svítí blízké zimy!