Měsíčku bledý v olšinách,
co stříbra je v tvém jase,
že spát bych chtěla v sladkých snách
v tvém dlouhém, bílém vlase...
V tom jasném, chladném náručí,
v těch jasmínových květech,
když píseň nocí zazvučí
o dávných, zašlých letech...
O tužbách dávno minulých,
jež prchly jak ta leta...
A zebou v duši jak ten sníh,
jenž ve tvém vlase létá...