To krásná byla Francesca, Tvá milá,
jak hřích tak svůdná, úlisná jak had,
na snivé rty Tě žhavě políbila –
byl opuštěn Jsi, chudý, byl Jsi mlád.
Na housle hrál Jsi. Hvězdnou nocí lila
se píseň věčné touhy do zahrad,
o lásce věčné k duši promluvila,
svou něhou k srdci, prolomila chlad.
Ty, Mário, Jsi miloval tu ženu,
a proto byl Jsi láskou zatracen,
noc čekala Tě, zkáza Tvému jménu,
až na dno pad' Jsi – než smrt řekla: „Dosti!
Ty's láskou trpěl – žití navrácen
zas budeš! Pojď, můj dům je plný hostí.“