Mám ráda hřbitov, hroby zasnělé,
když nad nivami večer vchází snivý –
jsou mrtví moji dobří přátelé –
klid leží kolem, mír se snáší tklivý.
Tu věky sní, jsou kříže zpuchřelé,
a tiše šumí zadumané jívy,
a písně zvučí, jakby andělé
tam v nebi pěli chorál zádumčivý.
Čas ulehá si v květy setlelé,
kde věky ruce podaly si v smíru
a život stanul u bran nesměle.
Smrt preludium hraje přeskvělé,
klid svatý leží v daleku a šíru –
v tom velkém tichu noci setmělé.