Ta ulice je dlouhá, tichá,
dnes nic mi více nepoví,
tam v dálce město těžce dýchá,
zde klid je šerý, hrobový.
Dům šedý jeden jako druhý,
víc není jasně k poznání,
a v oknech krámů květy, stuhy –
zvon k polednímu vyzvání.
A přece večer v noční tiši –
mé srdce krok Tvůj ještě slyší,
jde váhavě a nepospíchá...
Tu skřípla vrata – kdo to ví,
kam šel Jsi? Noc, ta nepoví!
Jed pochyb skanul do kalicha!