Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,
patří Tobě stále každý jeho dech –
a Tvůj obraz nabyl kouzla nebeského –
jméno Tvé se chvěje na těch drahých rtech.
V myšlenkách tu žiješ – a svit oka Tvého
ozařuje vše kol jako v zašlých dnech –
ze všeho se díváš, mluvíš kolem z všeho,
přítomný Jsi stále dnes – i po letech.
Kdybys přišel zpátky – poznal by’s jej ztěží –
úsměv zmizel s líce, zrak je smutný tak!
Ústa trpká jsou a na čele mrak leží.
Vetchý je ten hřbitov, kde Jsi odpočíval –
blízko starého je domu – z nějž se díval
na Tě, jak tam ležíš, orosený zrak.