Když v našem sadě kráčím, Tebe hledám,
jak měla bych Tě najít v šeru; když kraj šedne,
zrak v temno nořím, roušku taje zvedám,
těch krajů neznáma, jež oko nedohlédne.
V té noci černé, jež se kupí kolem
a zhltne jednou všechno, co tam v slunci zrálo,
když podzim přejde nad zoraným polem
a chladné jitro suché listí na zem sválo.
Kde malý hřbitov zadumaně leží,
mír svatý odpočívá, tajemná noc zeje...
Tam najdu Tě, vím... Ticho vchody střeží,
noc hluboká a temná, bez naděje.