Když myslím na to, čím mi život byl,
než na své cestě potkala jsem Tebe,
poušť byla kol, a sad můj tiše snil,
jak rubášem mrak černý skrýval nebe.
Žal se mnou šel, těch málo bylo chvil,
v nichž květ jsem zřela kvésti kolem sebe,
tak sama šla jsem, vzdálen byl můj cíl,
chlad cítila jsem jak mne v srdce zebe.
A hněvat bych se měla na Tě dnes,
že’s opustil mne? Ne, můj drahý, milý!
Já Tebou první cítila jsem ples,
když k sobě jsi mne přižeh, vzhůru vznes,
a k životu jsem nové našla síly,
když letěla jsem s Tebou do nebes!