Kdybys přišla, sestro, zas
mezi nás –
Tu bys jistě divila se,
co je stříbra v matky vlase
a co vrásek na té skráni,
a co rýh v té měkké dlani,
která kdysi tvojích očí
zatlačila modrý jas!
Upřela bys dětský hled,
zachvěl by se ret –
líbala bys v náhlé muce
matčiny ty drahé ruce,
všechny rýhy v měkké dlani...
Duší tvou by kmitlo přání,
by tě drahé ruce její
nehladily naposled! –