Kdos v duši mou se tiše dívá
– noc temná jest a hluboká –
a něžně tak se pousmívá
a hledí mého do oka...
Jak kdyby moji duši snící
z těch nechtěl zbudit sladkých snů
a úsměvem svým chtěl mně říci,
že věří v kouzlo příštích dnů...
Ó je to tvoje duše snivá,
jež usmívá se něžně tak!
A v harmonické písni splývá
s mým okem její snivý zrak...
A zpívá stejně s duší mojí
v tak melodických akkordech,
že v jednu píseň jen se pojí
těch melodií každý vzdech...
A srdce moje sladce buší,
ač hluboká noc kolem jest...
Tím čistým svazkem našich duší
my spolu jdeme jasem hvězd!