Jsme dětmi Tvými jako jiní,
velký Kriste náš!
Jak ti, již v zlatohlav se halí,
a ti, jež hlad a žízeň pálí,
jak ti, již chodí s hrdým čelem,
a které jednou na dně stmělém
v prachu uhlídáš!
Jsme bratří všichni, sobě rovní,
matkou naší zem!
Ten chuďas i ten mocný vládce,
král, sluha – i vrah na oprátce,
jsme dětmi Tvými, Tvojí duší,
nám soudit bratra nepřísluší,
k Tobě všichni jdem!
A jednou, Kriste, před Tvou tváří,
poklesneme v prach!
Ten chuďas i ten v zlatohávu,
ten král i vrah svou skloní hlavu,
ten bídák, lhář, ten rozum dětský –
a Ty nás, Kriste, přijmeš všecky
na Svůj svatý práh!