Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!
Tak opuštěna v starém domě hynu,
je pusto kolem, šeď, je holá zem,
a na všem leží těžký příkrov stínu.
Když kraj ten luzný prvně shlédla jsem,
že najdu zde, jsem mnila, domovinu –
leč cizí zůstal mi, a večerem
jen hořký pach mne ovál země klínu.
A vítr házel vlnou, příboj smýval
zdi vetché domu, soumrak plakal v nich,
a ze všech koutů smutek na mne kýval.
Svit každý zhas'. Tmou zvony kvílí věží
jak umíráček... v horách padá sníh –
v mé duši zebe, na mém srdci leží.