Zlí lidé duši zranili mně moji –
jak jabloň v sadu sadařova ruka –
je ořezaná, kůra její puká
a krvácí z té strašné rány svojí.
Je krutá zima, mračna v nebi stojí
a vítr lká – mé srdce bázní ťuká –
a přec je nutno vytrpět ta muka,
než rána sečná v duši mé se zhojí.
Neb jak ten strom, jenž v sadě ční tu holý,
mráz pálí jej a rány jeho bolí
a přece z jara zaskvěje se v květu –
Tak z ran v mé duši též květ vykvete tu
a vlahou rosou zaskví se z mé tísně,
a v duši mé jak v stromě zazní písně!