Já život neznala jsem, když jsem psala
svou knihu lásky. Láska má to byla,
jež pero dala mi, a dobrá víla,
co psát mám, srdci mému poručila.
V mé duši svatý oheň zahřívala
a v srdci luzné jaro vykouzlila,
z mých písní věnec jako z květů svila
a na mém stromě plodům uzrát dala.
A byla luznou pohádkou má říše,
jak šťastna byla jsem, jak v snu jsem žila,
to ruka má Ti nikdy nevypíše.
Jak na jevišti, jež je skryto clonou –
že nahou pravdu skrývá za oponou,
jsem v poznání tak hořkém zakusila!