Já v tiš se vracím svojí komnaty,
má těžká hlava klesá unavená,
je bouřná noc a vichr v sadě stená,
jsou v nebi žhavé ohně rozžaty –
já v tiš se vracím svojí komnaty.
V mé duši píseň zvučí sonáty
té nadpozemské hudby Beethovena,
sbor andělů tam zpívá roráty.
A vichr skučí v sadě, láme akáty
a řeka hučí blesky rozčeřená...
je obloha jak výheň otevřená –
je soudný den to, večer odplaty,
já v tiš se vracím svojí komnaty.