Já políbím tě na ústa –

Já políbím tě na ústa – na hrobech tráva zarůstá, a my jsme tolik trpěli... Už rozkvet’ modrý zimostráz,

leč něžné květy spálil mráz, můj příteli! A zima sadem vanula, tak mnohá slza skanula,

aniž jsme o ní věděli... Pak přišla vesna smavá zas, ve vánku chvěl se žitný klas, a písně zazněly...

Teď podzim je, a ticho tak, jen mlhy táhnou do oblak, a ptáci na jih letěli... A kraj se halí v mrtvý klid,

tak tiše leží lány žit, jakoby umřely... V sad táhnou mlžné závoje, dnes naše srdce chladno je,

my tolik trpěli... Jen upomínky přišly zas, a slzy tryskly clonou řas, můj příteli!