Kde jsi? Má duše Tebe hledá,
když bloudí sadem z večera,
ó, jitřenko Ty moje bledá,
mně svítíš do snů za šera!
Kde jsi? Mé oko výš se zvedá,
kde zhasla nebes nádhera,
ta žhavá touha spát mi nedá,
stesk velký jako příšera.
A těžký smutek srdce svírá,
a na duši se věsí mrak –
jak tajemná je dálka širá...
Hvězd bílých nezřím všehomíra –
a mně je k smrti smutno tak!
Mé oko marně vzhůru zírá...