Buď navždy s Bohem, milý příteli!
tam v záhrobí a temna tiši
snad duše Tvoje hlas můj slyší,
a oči vidí, jež se zavřely.
A píseň, kterou rty Tvé dopěly,
teď jiným světem hvězdnou říší,
a vesmíru se nese výší –
kam všechny duše jednou dospěly.
Dál život půjde ve své touze,
jen Ty zde scházet budeš pouze,
svět nevděčný Tě brzo oželí.
Jen myšlenky jak vánku vání
tam vzletí k Tobě kol Tvých skrání –
a vzpomínky jak milé pocely.