Když, příteli, mi podáš ruku svou,
snad naleznu zas nové síly k žití –
jak o stožár chci nocí bouřlivou
se o Tebe, jak plavec, podepříti.
Můj koráb ztratil vesla bouří zlou,
je zmítán vlnami, jež naň se řítí,
a vichry plachtu poslední mu rvou –
v tmě světlo nezřím, ni kde zakotviti.
Jak o ten stožár, jeho silný kmen
chci opřít se, a obejmout jej paží,
a klidně čekat, až mi vzejde den.
Ať potom bouře hřmí, hrom burácí,
stát budu klidna věrou na své stráži,
že srdci mému mír se navrací!