Písně jim dáme,
Petře Bezruči,
než vichr zláme,
než kmeny zkácí,
než teskně dohučí,
než doburácí
v beskydském boru...
už slunce se ztrácí
za Lysou horu.
Slzy jim dáme,
Petře Bezruči.
Hrob uchystáme
těm našim lesům,
až píseň dozvučí,
podlehne běsům.
Jen ruce bezmoci
zatnou se: Otroci!
kletba se vyřine,
v bouři se rozplyne...
Vichr se převalí –
kde kdysi stávaly
beskydské bory,
hrob bude uzavřen...
stát bude klidně jen
vrch Lysé hory!