Zářivé hvězdy, milliony hvězd!
Vy kouzlaplné oči v mračném moři,
azurnou plání slavíte svůj vjezd.
Váš zrak se v taje nekonečna noří,
v záplavě zlaté objímáte zem –
a světlo vaše jako maják hoří.
Ó, květy luzné v luhu nebeském,
k Vám, hvězdy, vznáším svoji prosbu vřelou
a krásu Vaši vzývám zprahlým rtem!
Mou prosbu slyšte jarní nocí skvělou,
jež v sad se snáší vlahým večerem
a zahaluje vůní zemi celou.
Ó, věčná světla, sviťte srdcím všem,
svit zlatý schvějte v každou duši bědnou
a bludným plavcům buďte přístavem.
Všem zrakům vyhaslým, jež k Vám se zvednou,
zas otevřete kouzlaplný ráj
a nechte tušit krásu nedohlednou.
V té vesně smavé, jež jak čárná báj
se rosnou vláhou nad nivami sklání,
mír dejte srdci, víru v nový máj!
Nad snící města, v ticho širých plání,
v ty chaty chudé neste blahou zvěst
o věčné lásce, vroucím slitování...
Ó, světla lásky, milliony hvězd!