HOST

Je připraven můj dům, jak měl by přijít kdosi, ten nečekaný a přec’ dávno ždaný host, stůl prostřen svátečně, květ svítí v perlách rosy a v číších nápoj hoří jako žhavý skvost –

je připraven můj dům. Sad v zlatém slunci leží, ženci klasy kosí, a s vážkami tu klidně čeká minulost, den zvolna hasne, soumrak smutky nosí.

A fontán šplouchá, v akáciích pějí kosi, a duha zemi překlenula jako most – kdos’ z temnot přichází, jde tiše tak a prosí... zvon vyzvání, noc blízká číhá, vešel host –

je připraven můj dům.