Jak ptačí hnízdo v skále přilepená,
jak odaliska svůdná tiše sní,
a k nebi strmí modrá skalní stěna,
a šalvěj voní v žhavém poledni.
Nad vodou dumá, sluncem ozářená,
loď přijíždí – most spojuje ji s ní
a s celým světem. Tůně rozvířená
zas tiše usne v šeři večerní.
A ztichnou domy, střechy s vikýři,
ve vánku zlatá ginestra se houpá,
a oleandr voní v arkýři.
A z tůně hledí Rusalčina líc –
ta v bílých nocích v jezeře se koupá –
kdo zlákán byl jí, nevrátí se víc.