Do černých mraků nebe se halí,
ta stará rána dosud mne pálí...
Jak v temném boru steskem to bouří,
a luna zraky znaveně mhouří...!
V mém srdci smutkem pláče to, chví to –
těch zašlých časů tak je mi líto!
Snad krutý osud jenom mne šálí?
Ta stará rána v duši mě pálí...
A krajem bouře burácí, šílí,
kolem mne blesky s rychlostí pílí,
a řeka šumí, z břehů se zvedá –
to moje srdce usnout mi nedá!