Jak vzácný smaragd ležíš v slunci zlatém,
Tvou krásu pláštěm azurným den skryl,
a ověnčil Tě skvělým majestátem
Tvých pyšných štítů, jež nach zruměnil.
A vůně táhnou. V listí stromů svátém
se kaštany rdí. Na květ soumrak vlil
jak stříbro rosu. Večer v míru svatém
v Tvé tůni hvězdy nebe rozsvítil.
Noc kráčí s vrchů branou soumraku,
a slavík tluče, vlna o břeh bije,
a zvonů „Ave“ zvučí v oblaku.
Sní Bissone – a v jasu měsíce
jak ostříbřena dřímá kamelie,
a zlaté mušky letí, záříce...