Byl to sladký sen,
duší mojí táh’,
v samých písních jen
sladkou něhou práh’.
Jako tichý vzdech
do duše mé pad’,
v něžných akkordech
táhnul odevšad.
V moje srdce kles’,
zpěvem zašuměl,
jako z jara les
sterou písní zněl...
Ve všech tóninách,
v bílých ručejích,
modrých na vlnách,
v temných peřejích...
V toužných výkřicích
zmíral roztoužen,
duší mou se mih’ –
byl to jenom sen...