Ve vrbě se hnulo cos...
Květ se zaskvěl v ranní rose,
listí lehce zvlnilo se. –
Do oblak se vznesl kos...
Letěl, letěl podél tůní,
kde se bílý leknín sluní,
kde se štíhlý rákos houpe
a své sítě vodník koupe...
Po pěšině tiše kdos
ubíral se v zadumání...
Tam, kde jíva větve sklání,
v stínu zapěl bílý kos...
Zpíval, zpíval zádumčivě,
rákos hlavou kýval snivě,
leknín se jak hvězda třpytil,
vodník svoje sítě chytil...
V hlubinu teď padlo cos...
Voda tiše zavřela se...
Ve slunečním zlatém jase
zpíval smutně bílý kos...