Až oči Tvoje spočinou
na snivých slokách mých, –
mé touhy Tebe ovinou,
můj tichý vzdech a smích!
Zda sobě také vzpomeneš,
Ty slunce mé, že se mnou jdeš?
Že ve Tvých stopách kráčím dál,
tak šťastna nesu všechen žal?
A zamyslíš se trochu snad,
až přečteš krátkou píseň mou –
Byl první máj – měl jsi mne rád –
mně vzešlo slunce věčnou tmou.