Skip to content
1878–1951

Až budeš unaven – přijď ke mně pak,

Tereza Dubrovská

Až budeš unaven – přijď ke mně pak, já věčně budu tebe ždát... Ke mně se skloň, v mé oči upři zrak, chci odvahu ti novou dát.

Až budeš unaven a světem syt, pak na mé šíji hlavu skryj – Chci novou silou tebe napojit, z mé lásky nový život pij!

Až budeš unaven – ó, duše má – pak v moje žhoucí lokty spěš... Chci žití tvoje vystlat růžema – v mé duši – svoji nalezneš!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.