Svatý klid je kolem – kdesi hrany zvoní,
modrá obloha se jako tyrkys klene –
nad tůní sní květy, vážky se tam honí,
vlny ztichly v reji bouří rozechvěné.
Svatý klid je kolem – luna vstala z mraků,
rozsypala perly do hlubiny tůně –
píseň zvonů klesla kamsi za soumraků,
z květů vane k nebi omamivá vůně.
Hlubina se temná bílým jasem třpytí,
kámen jenom stěží dopadl by na dno...
kde ty vraky leží obetkány sítí,
a kde noha lidská uvázla by snadno.
Mír je kolem – ticho – vydechují sena,
hvězdný jas je všude, smírné usmíření,
země dýchá ve snu, nocí orosená,
po útrapách věčných, po bolesti denní.