Anča bylo její jméno.
Lilie urvaná z nebeských zahrad,
zkosena dřív, nežli uhasl západ,
dřív, než se tajemství naplnili dnové,
cudná a krásná, čistá jak serafové.
Odešla odsud –
Tajemný osud
hádankou zůstal.
Lilie, bílé sestry její, čekaly na ni.
A ona přišla! Ne, to nebylo umírání,
když vešla mezi ně, zpěv na rtu dívčím, úsměv ve zraku –
to hrdličky se rozesmály, hvězdy svitly v zázraku –
A jak se naklonila květné nad záhony,
to v nebi k slavnosti se rozzpívaly zvony...
to tehdy průvod ubíral se k hřbitovu,
a její tělo jenom kladli do rovu.