Květ bílý, který dala mi Tvá ruka,
sad v zadumání v hvězdném jase leží
a v rosných perlách vydechují luka –
ó, květy bílé, akácie svěží!
Je půlnoc, zvony bijí blízkých věží –
kdos’ kolem jde a na má okna ťuká,
tak tajůplně kol mých dveří běží.
Svá okna otvírám, zvon náhle puká
a na zem bílé akácie sněží...
to přešlo štěstí kolem... ó, ta muka!
Krok jeho vzdaluje se po nábřeží –
ó, květy bílé, akácie svěží!