Jsem jako břečťan, ovíjím Tě úže –
Tys lípa košatá, jež v slunci stojí,
jsem jeden květ té něžné bledé růže,
jsem malý list té skvoucí krásy Tvojí.
Jsem snivá tak – Ty odvahu máš muže,
jenž neleká se nebezpečí v boji,
co něžná ruka má Ti dát jen může,
čím žhavou touhu duše Tvojí zkojí?
Zřím ve Tvém sadě vavřín vykvétati,
a nad Tvým čelem jasné hvězdy svítí,
a zlaté slunce skráně Tvoje zlatí.
Zřím cestu Tvoji, kterou moře třísní –
co dát Ti mohu? Dám Ti svoje žití,
jsem jako břečťan, ovinu Tě písní!