Žiji, čekajíc zde Tebe, milý,
nebe dalo mi Tě v žhavém létu,
myslela jsem, že již nemám síly,
abych stihla kynoucí mi metu.
Z tebe rostu, vím to v každé chvíli,
zdroji života! A z Tvého retu
žíznivé se rty mé napojily,
duše sílu vzala z Tvého letu.
S Tebou jdu a domov Tvůj mně patří,
země Tvá je mojí zemí rodnou,
sestry Tvé jsou moje a Tví bratři.
A v tom zlatém slunci, v jasu moří
úrodu zřím svoji, láskou plodnou,
jež tam jako maják v temnu hoří.