Na Tebe čekám, Tobě předurčená
jak mladá dívka, neznající bludu,
tak plna bázně, oddanosti, studu,
Tvá nevěsta a pokorná Tvá žena.
Má snivá duše, váza drahocenná,
a srdce, housle, na němž písně hudu,
tak věrně čekat věčně na Tě budu,
v snech čárných ždát Tě tklivě roztoužená.
Jsou mezi námi modré dálky moří,
nad nimi slunce, zlatý topas, hoří,
a hvězdný vesmír sametově svítí.
Tam na břehu jak Hero čekám na Tě,
svůj vlas si smáčím v moři, v žhavém zlatě,
a hvězdy vplétám v písně jako kvítí.