Až budu mrtva, přijdeš ke mně pak
a pomodlíš se u mne, příteli?
V té noci tmavé, tišší nad přízrak,
jež obejme mne svými pocely?
Když na západě rozevře se mrak,
zpěv zazní těch, již láskou trpěli,
a loď má jako opuštěný vrak
již nevpluje v ten přístav setmělý?
Zda přijdeš ke mně – a pak v sladkých snech
té naší lásky vroucně vzpomeneš,
jež kvésti bude již jen na rovech?
V té tiché noci řekneš jedenkrát,
když povzneseš se světa nad faleš:
„Tvou snivou duši měl jsem nad vše rád?“