Jak Cesar skvosty Servilii bys mi dal,
jen kdyby královstvím Tvá říše byla,
Ty její vladař mocný, slavný vůdce, král,
Já Tvoje milenka tak přespanilá.
A perlami bys šíji moji obsypal,
k mým nohám zlato složil – tak jsem snila
v té letní noci vlahé, v níž se blankyt vzňal,
a hvězdná záře s azurem se slila.
Nech si své skvosty, zlato, perly své si nech,
a všechnu slávu, jež Tě obestírá.
Já chci Tvůj úsměv snivý, oka Tvého žeh.
Tvou lásku vřelou, srdce tep a žhavý dech,
jež planety a hvězdy všehomíra
mé snivé duši dala v čáruplných snech!