A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:
„Zda vstoupit smím?“ hlas Tvůj se něžně ptal,
mou ruku zlíbal Jsi – vzduch oknem kanul
a vůní z moře tvář nám ovíval.
A ke mně used' Jsi – a zrak Tvůj vzplanul,
když z Homera Jsi verš mi předčítal,
v mé mysli obraz – čárný přelud tanul,
z vln ostrov zdvih' se, štíty strmých skal.
Já seděla jsem tiše naslouchajíc
jak v snu, a bála jsem se vydechnout,
a hleděla jsem na Tě, dech svůj tajíc.
A v chvíli té, když jsem Ti naslouchala,
jsem cítila, že zbavena jsem pout –
kol Tebe křídla Geniova vála.