Krvavý květe srdce mého,
ty žertvo lásce posvěcená,
ty dcero bolu milostného,
ty horká slzo – hořce uroněná!
Zde mizíš v písku, v nějž se vrýváš,
jak v duši mou šíp z jeho oka –
a jižť se v páry porozplýváš,
jak slova jeho mělkotoká.
Zde zmizíš, bolné lásky skvoste,
jak perla v víně rozpuštěná,
jak já v své lásky kobce prosté
umru, ach umru opuštěná!