Ze středu lesa dávno už
se blížím k lesu pokraji,
a mně se zdá, že dosud mne
ty lesní panny stíhají.
Že lezou ke mně skulinou
a sedají tu vedle mne,
a přece víc už nevidím
ty noční zjevy tajemné.
A je mi, jak by někdo chtěl
v mé srdce propast veproklát,
tak hlubokou, že do ní by
se vešel celý Křivoklát.