Zahrej mi, drahá, sonátu,
tu krásnou skladbu o luně;
mé srdce tíží mrákoty,
a tou se opět vystůně.
Až budeš hráti, uslyším,
jak dálné hory barví nach
a jak se s tebou procházím
v pohádek vábných krajinách.
Jak měsíc z nitek stříbrných
trůn čarovný ti urovná,
a vše jak bude hlásati,
že písní mých jsi královna.