Vylítli z lesa temnoty
jak myšlénky dva ptáci ven,
a já to nevím povědít,
proč stojím tu tak udiven.
Ten první letěl z myslivny
co posel tajných citů k ní:
měl cos jak papír v zobáčku –
nu srdce, jen mi nepukni.
A co já hleděl zasmušen
na něho s myslí churavou,
druhý už ke mně přiletěl
a zaskuhral mi nad hlavou.